.:: Cestopis a fotografie z Trinidad & Tobago - Karibik ::.
Úvod | Informace | Obsah | Náš příběh... | Fotogalerie | Mapa | Náklady | Kontakty

 

13.březen 2006

Skoro celou noc pršelo a ráno v 5h., kdy vstáváme prší stále. Balíme a po snídani přeběhneme za deště na zastávku u benzínky, kde jsme asi 10 min. před šestou. Vhodíme pohledy do schránky a společně s místními, čekáme na autobus. Je jich tu docela hodně a to je dobré znamení. Několik školních autobusů odváží děti do škol, náš autobus přijíždí až v 6:20h. Lidí je na zastávce více než sedaček v autobuse, a podle pravidla kdo nesedí ten nejede, musí někteří počkat na další, který má dorazit každou chvilku. Řidič díky tomu, že není v autobuse volné místo, cestou skoro nikde nezastavuje. V 7:10h. jsme v Roxbourough a sluníčko začíná pěkně pálit. V 7:45h. dorazíme na autobusové nádraží ve Scarborough, odtud má jet v 8h. autobus do Crown Pointu. Čeká tu skupinka asi 20 skautů z Kanady v červených tričkách, kteří mají namířeno za potápěním na Bucco Reef. Autobus odjíždí přesně v celou a cestou míjíme regulérní asi 2km kolonu aut prácechtivých lidí. Na letišti vystupujeme po 20min. jízdy a hned zamíříme do pobočky letecké společnosti BWIA (Tobago Express), která je hned naproti odbavovací haly. S letenkami problém není, ale s placením to tak jednoduché nebude…máme s sebou každý svoji platební kartu, ale terminály je odmítají, jelikož ani jedna není kreditní nebo embosovaná, přičemž neberou ani embosovanou Diners Club. Nezbývá nám nic jiného než zaplatit v hotovosti 600TT$. Letenky máme vydané na 12h., ale prý můžeme letět kdykoliv, pokud bude v letadle místo. Letadlo odlétá skodro každou hodinu. Jdeme na odbavení na let v 9h. a již po 10min. sedíme uvnitř vrtulového letadla Dash 8. Těsně před odletem se spustí pěkný tropický liják… Letadlo je pro 50 pasažérů a snad kromě 4 sedadel je plně obsazené, z 90% místními, nás bílých je tu menšina. Během letu kromě mraků nic jiného nevidíme. Na Trinidadu přistáváme po asi 18 min. letu. Zde je lehce pod mrakem, ale naštěstí neprší. Batohy nám na mini pás přivezou během chvilky a bez jakékoliv kontroly dokladů se ocitáme v letištní hale. Hned se na nás sesypou taxikáři a nabízí své služby, ale není jich naštěstí tolik ani nejsou dotěrní jako v jiných zemích. Máme v plánu půjčit si auto, a tak hledáme přepážky autopůjčoven. Objevíme je až u východu. Největší sranda je, že se jedná o jeden velký pult, u kterého je asi 15 autopůjčoven, ale hlavně od sebe nejsou žádným způsobem oddělené, takže se mohou navzájem poslouchat. Je mi to trapné, ale vyptávám se u jednotlivých společností jakou mají nabídku a přitom se ti, u kterým jsem byl před chvilkou na mě koukají. Pár jich z naší soutěže vypadne díky tomu, že nemají k dispozici menší auto nebo ho nabízejí velmi draze. Do druhého kola výběrového řízení se dostanou 3 společnosti, ale problém vyvstane opět s našimi kartami, bez kreditní embosované karty nám ho nepůjčí. Nakonec nám vyjdou vstříc u Budget po telefonickém schválení majitelkou (Ms. Sue), pokud složíme alespoň 700 US$ jako zálohu. Přepočítáme naše kapesné a pokud nakombinujeme US$ s TT$, mělo by nám to vyjít i na plánovaný pobyt na Trinidadu. Objeví se však ještě menší drobný problém, nabízená cena totiž nebyla s daní. Nakonec se to vyřeší, a oni nám zlevní o pár dolarů , aby byla cena pro nás přijatelná. Dohodnutá cena za malé Suzuki Ignis je 48 US$ a díky kurzu 6,3TT$ za 1US$ je to 304 TT$ za jeden den zapůjčení bez omezení kilometrů. Auto přistaví před letiště, překontrolujeme stav, zapíšeme co nejvíce škrábanců a vyrážíme po levé straně vstříc dobrodružstvím na Trinidadu bez pořádné automapy. Nejdříve přesně nevíme kam, ale hlavně že jedeme - po levé straně s poloautomatickou převodovkou :o). Během 10min. se v tom dopravním chaosu zorientujeme a najedeme na North Coast Rd., směrem na sever k Maracas bay, což je pláž velmi oblíbená mezi místními hlavně o víkendech. Škoda, že je zataženo a občas sprchne, protože cestou je možné zastavit a pozorovat hezké výhledy na severním pobřeží. Na Maracas Bay se chceme vykoupat, ale počasí ani červené vlajky se zákazem koupání na plážích nám moc nepřejí. Pláž je pěkná, dlouhá, čisté moře a je vidět, že o víkendech tady musí být narváno. Začne pršet, a proto vyrazíme dál do cíle dnešní cesty a to do Blanchisseuse, kam dorazíme okolo 13h. Podle průvodce by tu neměl být problém s ubytováním. Vesnici projedeme dvakrát, ale po cedulích s nabídkou ubytování ani vidu. Vyptáváme se místních a díky nim zjišťujeme, že většina ubytování opravdu není označena, ale fungují. Zkoušíme to asi u čtyřech, ale buď to mají rezervované nebo nejsou doma. Také se ptáme v hotelu Laguna Mar, ale německá majitelka žije trochu v jiných sférách a nabídne nám super výhodnou cenu za pokoj 450TT$ :o). Nakonec jsme nuceni přijmout ubytování v hotýlku Almond Brook uprostřed vesnice za 250TT$. Pokoj je velmi čistý a kuchyňka je společná. V celé vesnici nejde od včerejší noci elektřina, ale majitel hotelu nás ujišťuje, že dnes určitě začne fungovat. Je to jasné, jde mu o kšeft. Jdeme se projít po okolí směrem k Paria Bay. Nejdříve míjíme na konci vesnice železný most Orange Suspension Bridge z roku 1889 někdy označovaný také jako Silver Suspension Bridge. Silnice před mostem končí a pak následuje, pro normální auta nesjízdná, tzv. polní cesta. U mostu se koupou v řece místní a pouští si k tomu velmi nahlas hudbu ze svých autíček obdařených super aparaturou. Po dešti je cesta pěkně rozbahněná a plná výmolů. Cestou občas míjíme něco jako hotely nebo luxusní rezidence, ale nikde nikdo není. Dojdeme se také podívat k moři, je pěkně rozbouřené, ale moc krásné. Po asi 4,5 km to otočíme a vracíme se stejnou cestou zpět. Na jednom z bambusů mají papoušci nějaký sněm či co a pěkně u toho křičí, viděli jsme jich tu minimálně 50. Na cestě, bez jediného človíčka živáčka, potkáme nějakého chlápka s mačetou v ruce, tak trochu více nahání strach, kdyby nám tu něco udělal, nikdo by nás nenašel. Naštěstí je naprosto v pohodě, jen nás pozdraví a pokračuje si svojí cestou. Ve vesnici proud stále nejde, a proto využijeme času a jdeme se podívat na opačnou stranu vesnice, kterou ještě nemáme prozkoumanou. Zda se zde dá něco koupit nebo někde najíst. Nikde nic, kromě dvou nalejváren (hospod) a na ulicích ani noha. Shodneme se oba, že je to tu jak po vymření…Abychom se trochu občerstvili koupíme si pivo. Opilý prodavač se nás snaží okrást o 10TT$, nakonec je z něj po 5 min. diskuzi dostaneme. Vrátíme se na pokoj, kde si povídáme a plánujeme další cestu. Majitel nám přinese svíčku, určitá satisfakce za to, že nejde proud. Světlo by ani tak nevadilo, ale neteče ani voda, což po tak úmorném dnu není moc příjemné. Martinka si jde lehnout a já si ještě na terase čtu až do 21:30h., kdy do celé vesnici konečně dorazí proud. Dojdu se umýt a po 22:30h. společně uleháme.

Letadlo Tobago Express
Letadlo Tobago Express
Jeden z karnevalových kostýmů
Jeden z karnevalových kostýmů
Zákaz koupání na pláži v Macaras Bay
Zákaz koupání na pláži v Macaras Bay
Pláž na Macaras Bay
Pláž na Macaras Bay
Orange Suspension Bridge z roku 1889
Orange Suspension Bridge z roku 1889
Pláž z okolí Paria Bay
Pláž z okolí Paria Bay
Pláž z okolí Paria Bay
Pláž z okolí Paria Bay
Pláž z okolí Paria Bay
Pláž z okolí Paria Bay
14.březen 2006

Nebudíme se do moc pěkného ráno, je zataženo a občas lehce zaprší. Snídani, která je v ceně ubytování, máme domluvenou na 7h. Máme připravené toasty, marmeládu, párečky s cibulí a paprikou, čaj, kávu, mléko… Po snídani se ještě projdeme po okolí a po pláži, kterou místní právě uklízí. Původně jsme chtěli zůstat v Blanchisseuse alespoň 2 dny, ale počasí výletům do okolní krásné přírody vůbec nepřeje. Rozhodneme se tedy popojet o dům dále. V 9:20h. za deště odjíždíme, vydáme se přes hory směr Asa Wright Nature Centre. Cesta vede džunglí přes místa s krásnými výhledy do okolí. Škoda, že prší a nemůžeme pořádně fotit. Cesta je ve velmi špatném stavu a o její šířce ani nemluvě. Díky dešti, vrstvě bahna na silnici a špatnému stavu vozovky máme v jednom místě velký problém udržet auto ve správných kolejích a taky že se nám to smekne a levým kolem skončíme ve škarpě. Ozve se rána a my máme jisté obavy, zda jsme neprorazili pneumatiku, popřípadě neurvali kolo. Zastavujeme a kontrolujeme naše autíčko... Vyvázli jsme jen s poškozenou pneu a trochu ohnutým diskem, ale v cestě můžeme pokračovat dále. Míjíme Asa Wright Nature Centre (vstup je zde za 60TT$/1osoba), chtěli jsme zastavit na prohlídku, protože je to velmi zajímavé místo, ale počasí nám opravdu nepřeje a stále prší.. Sjedeme do údolí mezi civilizaci a před Valencií natankujeme 26l za 70TT$, abychom někde nedojeli na nedostatek paliva, což by byl v zemi ropy velký paradox. Naproti benzínce si v Royal Chicken koupíme kuřecí sendvič, hranolky, velký Sprite (20TT$) . Po chvilce pokračujeme dále směrem na Grande Riviere přes Matura a Toco. Jezdí tu hodně náklaďáků a silnice je ve špatném stavu, to nám tak trochu připomene domov, zatlačíme slzu, ale nedá se říct, že by nám plné silnice kamionů nějak chyběli :o)… Cestou zastavujeme na Rincon Bay, je to krásná pláž, součást Matura Bay, kam želvy chodí klást vajíčka. Za chvilku začne opět prudce pršet, tak si to tady moc neužijeme. Ještě zastavíme omrknou pláž v Saline Bay. V Cumana se rozhodneme, že to vezmeme cestou přes vnitrozemí - cesta podle naší mapy vypadá v pohodě a je podstatně kratší. Po 3,5 km jsme ale nuceni rozmyslet si to, když se cesta promění v těžký tankodrom, který s naším malým "džípem" neprojedeme . Vracíme se raději na hlavní a pokračujeme při pobřeží přes Toco do Grande Riviere. Další vesnička, kde to vypadá jako po vymření. Snažíme se najít nějaké ubytovaní, zaparkujeme u pláže a ptáme se nejdříve zde v hotelech. Oba hotely chtějí 490TT$, což je trochu mimo náš rozpočet… jdeme hledat jinam směrem do kopce. V Mc Eachnie´s Heaven nabízí pokoj za 300TT$, ale ještě jsme určitě neviděli všechno, tak se porozhlížíme dále. Ve výše umístěném růžovém domě nám majitel nabízí pokoj za 200 TT$ na 2dny, ale nějak si to po chvilce rozmyslí a chce 200TT$ za noc a to již dle našeho názoru je dosti přemrštěná cena. Vracíme se na hlavní a zkoušíme štěstí u místních, zda nemají tip. Jeden chlápek jde s námi k hospodě, kde nás seznamuje s jedním starším pánem, a ten nabízí k pronájmu dokonce celý dům, ale má to háček, je ve vedlejší vesnici. Je trochu opilý a není mu moc rozumět, ale zorganizovat si to umí, toho hodného pána pošle pro auto a společně pak jedeme omrknout jeho ubytko. Zvenku to nevypadá zas tak hrozně, ale uvnitř je to špatné ! Je tu asi 5 postelí, záchod se musí zalévat, sprcha není. Celé je to dost špinavé. Chce 300TT$ za 2dny, zlevní na 200TT$ a stále nás přemlouvá, že on peníze potřebuje, ti co mají hotel jich mají hodně, máme tu prý překrásný výhled na moře... Řekneme mu, že je to dost daleko od vesnice a vrátíme se zpět. Chlápek s námi chce jet ještě za jedním pánem, který také nabízí pronájem domu, ale řekneme mu, že již ne. Je nám to hloupé, když máme půjčené auto, abychom se nechali od něho vozit. Je moc hodný a ostatní místní také. Vrátíme se do Mc Eachnie´s Heaven, kde nás ubytuje asi dcera majitelky. Také nám, říká, že včera připlulo na pláž hodně želv a dnes se máme určitě na pláž také podívat. Paní domu není doma, takže nám neuvaří a neochutnáme její speciality. Ubytujeme se, ale po chvilce zjistíme, že na záchodě nejde splachovat, podáme stížnost a poté nás přestěhují do vedlejšího pokoje. Od 15:30h. velmi hodně prší a proto trávíme čas na pokoji čtením, plánováním zbytku cesty a kecáním. Okolo půl sedmé na chvilku trochu déšť ustane a můžeme k obchodu koupit něco na večeři. U jednoho z obchůdků se dáme do řeči se 2 velmi mladými Američany, kteří nakupují alkohol na párty a zvou nás. Jsou zde pouze na 3 dny pozorovat želvy. Znají také Prahu, kterou před 2 roky navštívili. Stačíme si nakoupit v klidu, ale již opět za velkého deště utíkáme zpět na pokoj. Po osmé hodině přestane konečně pršet, a proto pár minut před 21h. odcházíme na pláž. Je to chráněné území pro želvy, které sem v noci připlouvají klást vajíčka a tak musíme zaplatit povolení ke vstupu 10TT$. Zároveň ale musíme zaplatit za průvodce, protože na pláž můžeme jen pod dohledem statného ošetřovatele (120TT$)… Tuto investici nám prý vrátí, pokud žádná želva nepřiplave. Moc tomu nevěříme, ale vykoukne měsíc a želva (Leatherback Turtle) se opravdu z moře vynoří. Je asi 1,5 m. velká a hned si to zamíří na pláž klást vajíčka. Připojí se k nám další cizinci , několik místních a společně pozorujeme celý proces kladení vajíček až po návrat želvy zpět do moře. Na pláži je vidět, že mezitím připluly další želvy, ale k těm nás již nechtějí pustit. Moc pěkný a nezapomenutelný zážitek! Těsně před půlnocí se vracíme zpět na pokoj, kde uleháme s velkými želvími dojmy, které nám vynahradily to deštivé počasí.

Pohoda na terase hotýlku Almond Brook
Pohoda na terase hotýlku Almond Brook
V okolí Asa Wright Nature Centre
V okolí Asa Wright Nature Centre
Naše Suzuki Ignis při přejezdu Northern Range
Naše Suzuki Ignis při přejezdu Northern Range
Hejno hladových Kondorů havranovitých (Coragyps atratus)
Hejno hladových Kondorů havranovitých (Coragyps atratus)
15.březen 2006

Vstáváme v 7h. a po snídani se jdeme projít po pláži. Pláž místní právě uklízí a je vidět, že během noci připluly další želvy, aby zachovaly svoji populaci. Bohužel jsou v písku vidět také vyklovaná a rozházená želví vajíčka od kondorů a psů. Člověk předtím sleduje jaké utrpení a námahu to želvu stojí a pak tahle hrůza. Nechápu, proč ty místa s vajíčky neoplotí jako to dělají např. na Srí Lance. Vrátíme se, zabalíme, zaplatíme 300TT$ za ubytování a po 9:20h. odjíždíme. Jedeme směr Toco a hned ve druhé vesnici L´Anse Noire projíždíme okolo pěkné bouračky, která se musela stát před pár minutami. Stejně jako u nás je okolo spousta zvědavců a radilů. Občas také zastavujeme fotit pěkné scenérie a neopomeneme zvěčnit unikátní dřevěné mosty, které jsou tady na severu skoro přes každý potok nebo říčku. Projedeme Toco až dorazíme k majáku na Galera Pointu. Na parkovišti vidíme minibus ministerstva zdravotnictví, kolegové si asi vyjeli na společný výlet v pracovní době, komu by se to nelíbilo.. O víkendech to musí být oblíbené místo pro pikniky, soudíme tak podle poházených odpadků všude v okolí. Vyfotíme to tu, prozkoumáme okolí a jedeme k vesnici Salybia. Na hlavní necháváme naše terénní auto a vyrážíme do Matura National Park směrem k vodopádům Salybia též označovaných Rio Seco Waterfall. Jdeme asi 30min. po asfaltce a pak asi 45min. značenou, po včerejším vydatném dešti velmi bahnitou, cestou než dorazíme k vodopádu. V parku existuje více značených tras, které můžete volit dle svých časových možností. Je tu všude pěkná příroda, plná života. U vodopádu je velký a dosti hluboký bazén, ve kterém se samozřejmě musíme vykoupat, a protože si zapomenu plavky, tak bez plavek… Poletují tu modré motýly rodu Morpho, netopýři (jeden nám dokonce dělá společnost celou cestu zpět)... Po 14:15h. odcházíme a za 1h. jsme zpět na hlavní, naše exklusivně vyhřáté autíčko tu je neštěstí také. Rozhodneme se pokračovat dál na jih směr Sangre Grande. V každém trochu větším městě je pěkný chaos, všichni si zastavují kde a kdy chtějí, třeba jen kvůli tomu, aby pozdravili své známé - proti tomu by samozřejmě člověk nic neměl, jen kdyby se trochu uhnuli ke krajnici a nezabírali již takto dosti úzkou silnici… Natankujeme a dojdeme si každý do čínské restaurace Centura Chinesse na kuře s nudlemi a colu (34TT$). Pokračujeme směr Manzanilla a Mayaro. Silnice je lemovaná palmami, je to úchvatné, místo našich jehličnatých stromů všude samé palmy. Pokračujeme do Mayaro, protože zde by mělo být více možností na ubytování. Hledáme, projíždíme městečkem, nikde žádné cedule (klasika), a proto zahneme ještě k pláži, kde čekáme trochu více nabídek. Vypadá to, jako by každý druhý dům byl hotel, ale vše je zavřené, asi to jsou víkendové nebo letní byty místních, které nejsou určené pro cestovatele jako jsme my dva. Poptáváme se u místních, jedna nabídka je lepší než druhá, např. strašná díra za 350TT$, kterou samozřejmě nebereme. O kousek dál je jeden kupodivu otevřený hotel, kde potkáváme německo-místní pár, které známe z Tobaga. Taková náhoda, to snad není možné. Pokoj v hotelu je pěkný, ale chtějí za něj 490TT$, zkusíme ještě štěstí jinde. Začíná se stmívat a tma padá docela velmi rychle. Zastavíme u jednoho domu, který se nám zdá, jakoby majitel pronajímal pokoje. Ptáme se a on nám opravu potvrdí, že pokoje pronajímá (to si nemohou dát nějaké cedule?), ale nemá volno. Chce nám pomoci a přemýšlí, kam by nás poslal. Napadne ho RASH Beach Resort. My říkáme, že nevíme kde to je. Vezme místní noviny a v inzerátech najde číslo a zavolá tam. Mají volno a dokonce pro nás domluví cenu 250TT$ oproti normálním 300TT$. Na malý papírek nám namaluje mapku, kterou, jak později zjistíme, pochopíme úplně jinak, ale čirou náhodou Rash Beach Resort již za tmy najdeme. Je to tu moc pěkné. Apartmán je velký, klimatizovaný, oddělená koupelna, 2 pokoje na spaní, obývák s TV a velkou kuchyňkou, k dispozici máme bazén. Hotel je přímo na pláži, kde se dáme do řeči s pohodovým hlídačem. Potom zalezeme na pokoj, odpočíváme, prohlížíme a zálohujeme fotky, dopisujeme deník, plánujeme cestu…Líbí se nám tu, je to zatím nejlepší ubytování, za rozumnou cenu, a proto si zamluvíme ještě jednu noc navíc. Po 23h. uleháme…

Želví vajíčka po akci kondorů...
Želví vajíčka po akci kondorů...
Dřevěné mosty přes říčky a potoky na severu země
Dřevěné mosty přes říčky a potoky na severu země
Dveře do majáku Galera Point
Dveře do majáku Galera Point
Stezka v Matura National Park
Stezka v Matura National Park
Martinka přechází přes potok v parku
Martinka přechází přes potok v parku
Salybia vodopád
Salybia vodopád (Rio Seco Waterfall)
Okolí Salybia Waterfalls
Okolí Salybia Waterfalls
Příroda v okolí Salybia vodopádu
Příroda v okolí Salybia vodopádu
Satelit poblíž Balandra Bay
Satelit poblíž Balandra Bay
Rash Beach Resort za deště
Rash Beach Resort za deště
Bazén v Rash Beach Resortu
Bazén v Rash Beach Resortu
Kuchyňka v apartmánu Rash Beach Resort
Kuchyňka v apartmánu Rash Beach Resort

Předcházející strana cestopisu o Trinidad a Tobago Předcházející strana Předcházející strana cestopisu o Trinidad a Tobago Zpět na titulní stranu cestopisu o Trinidad a Tobago Zpět na titulní stranu Zpět na titulní stranu cestopisu o Trinidad a Tobago Následující strana cestopisu o Trinidad a Tobago Následující strana Následující strana cestopisu o Trinidad a Tobago
.:: © 2006 Martina Závorková & Pavel Světlík ::.