.:: Cestopis a fotografie z Trinidad & Tobago - Karibik ::.
Úvod | Informace | Obsah | Náš příběh... | Fotogalerie | Mapa | Náklady | Kontakty

 

NÁŠ PŘÍBĚH Z OSTROVŮ TRINIDAD a TOBAGO

Úvodem...

Jako další cíl naší dovolené jsme měli delší dobu vyhlédnutou Panamu ve Střední Americe nebo ostrov Dominica v Karibiku. Při projíždění prstem po mapě v této oblasti jsme však objevili dva velmi zajímavé ostrovy Trinidad a Tobago - obra a prcka :o). Hledáním informací o těchto ostrovech na internetu jsme se ujistili, že mají toho hodně k nabídnutí, na více jak celý měsíc aktivního cestování, také pro cestovatele jen s letenkou v ruce… A to byl ten impuls přicestovat a poznat tyto ostrovy také jinak, než jen z lehátka na pláží jako to dělá většina ostatních turistů, kteří sem přicestují. Skoro vše co se odehrálo během naší cesty po ostrovech Trinidad a Tobago, naleznete právě v našem příběhu...

P.S. Pokud Vás zajímají jen některé oblasti z ostrovů Trinidad a Tobago, můžete použít obsah příběhů. Ještě pro upřesnění dodávám: uváděné ceny jsou většinou za 2 osoby cestující společně, pokud není uvedeno jinak a také, že se několik let kurs pohybuje okolo 6 TT$ = 1 US$ a kurz koruny vůči 1 US$ byl 23,80 Kč v době našeho nákupu. Fotografie jsme pořizovali fotoaparáty Nikon D200 a Fuji F810.

03.březen 2006

Dnes oba normálně pracujeme a díky tomu ještě v 17h. nemáme pořádně zabalené věci. Sebereme veškerou energii a za hodinku již má kompletně zabaleno, poklidíme, napíšeme instrukce pro mojí mamku a čekáme na 19h. až dorazí Hanka - Martinky kolegyně z práce. Touto cestou ještě jednou posíláme velké díky Hance za bezpečný odvoz na letiště a firmě za možnosti, které máme... Venku mezitím začala pořádná sněhová vánice, a tak se ještě více těšíme až zítra přistaneme na Tobagu. Po 40min. jízdy se ocitáme na letišti v Praze a necháváme si pro jistotu naše batůžky zabalit do igelitu. Odbavování začíná v 19:50h. u jediné přepážky Easy Jet, a protože jsme si stoupli v hale tak šikovně, jsme hned třetí v pořadí - kdo umí ten umí, to se musí nechat. Ještě poslední transakce přes bankomat, vzpomenu si totiž , že jsem chtěl dobít Twist kartu a hurá na úředníky. Žádné zápisky kriminálníků v záznamech nemáme a projdeme bez problémů oba dva. Zakoupíme časopisy a přesuneme se do Bohemia VIP salónku, kde se posilňujeme před letem... Přitom sledujeme v televizi Vyvolené, kde je mezi kandidáty do vily i Nikola, která pracuje ve stejné společnosti jako Martinka. Odlet bude mít prý minimálně 1,5h. zpoždění díky sněhové kalamitě. Sněhu je tolik, že ho nestíhají odklízet z ranveje. Před 22h. se přesuneme k bráně a po 30minutách nás již autobusy dopraví do letadla, které stojí na ploše. Po nutném rozmrazování křídel nějakým sajrajtem (doba ledová je doba ledová) odlétáme přesně s 1,5 h. zpožděním směr Londýn Gatwick. Letadlo je zaplněné zhruba z 80%. 30minut po půlnoci se ocitáme na letišti Gatwick v Londýně. Batohy jsou v pořádku a protože jim to v igelitu moc sluší, necháme je zabalené. Dosti unaveni se přesuneme do hotelu Hilton na jížním terminálu, kde máme rezervovaný pokoj… Pokoj je pěkně velký s výhledem do atria, dáme si sprchu, čaj a uleháme, abychom načerpali sílu pro další zážitky…

Martinka připíjí na zdar naší cesty
Martinka připíjí na zdar naší cesty
Pavel připíjí na zdar naší cesty
Pavel připíjí na zdar naší cesty
04.březen 2006

Vstáváme těsně před 8h., uvaříme si čaj, posnídáme z našich zásob a v 9h. se přesuneme na odbavení. Moc lidí tu není, ale pravděpodobně nás už všichni předběhli, nebo si rezervovali místa u okýnek předem za mírný poplatek... Vše proběhne v pořádku, žádné vzrůšo a tak naše batohy, obalené do igelitu z Čech, míří doufejme do správného letadla. My se uvnitř haly přesuneme na vyhlídku a pozorujeme cvrkot na dráze, v průměru zde každé 3 minuty přistává nebo odlétá nějaké letadlo. Letiště je převážně používáno pro charterové lety cestovních kanceláří a pro lety nízkonákladových leteckých společností. Přibližně s 30min. zpožděním usedáme na svá místa spolu s dalšími sluncechtivími cestujícími. Paluba letadla je téměř zaplněná, ale my zkušení cestovatelé bystrým okem přelétneme všechna sedadla a ihned si zabíráme 4 volné sedačky pro sebe. Při kontrole před odletem, kterou provádějí přesně podle míst a jmen, jsme odhaleni a musíme se vrátit přesně na svá místa!!! Prý kvůli zatížení letadla při vzletu, co se člověk ještě nedozví… Dalo by se to označit i jiným slovem - diskriminací českých turistů, jelikož všechna čtyři místa poté zabírá bába, která na nás předtím žalovala. Ale zpět - letecká společnost Excel Airways překvapuje i v turistické třídě docela velkým prostorem mezi sedačkami a to i v porovnání např. s ČSA , kdy Excel Airways jasně vítězí. Možností na zábavu je však velmi málo, pouští sice filmy, ale ty je možné sledovat pouze na dvou obrazovkách. Protože se jedná o kombinaci charterového letu s nízkonákladovou společností, veškeré nápoje a různá občerstvení se platí. To však neplatí pro vodu, čaj a kávu podávaných společně s hlavním jídlem a svačinou, které jsou také v ceně letenky. Voda je k dispozici zdarma po celou dobu letu, ale musíte si pro ni dojít ke stewartům. To nás nerozhází, my máme ještě zásoby ze salonku, takže let docela rychle a vesele ubíhá. V 16:30h. přistaneme na ostrově Svatý Kryštov a Nevis, kde vystoupí část lidí z letadla, ale další lidé, kteří cestují na Tobago nebo zpět do Londýna nastoupí, takže se opět není kam přestěhovat. Po 45min. čekání na ploše odlétáme směr Tobago, přistáváme po docela krátkém letu v 19h. tj. s 40min. zpožděním. Od 13.1.2006 již není potřeba pro občany ČR žádné vízum pro pobyt kratší 30 dní, ale úředníci chtějí vidět zpáteční letenku, co kdybychom tu chtěli náhodou zůstat. Do pasu následně dají povolení k maximálnímu pobytu přesně na den odletu. V malé hale malého ostrůvku Tobago čekáme u ještě menšího pásu. Z haly je vidět přímo na letištní plochu, bezpečnostní pravidla tu 100% dodržují…Asi 15min trvá než přivezou první zásilku zavazadel, my si spokojeně oddechneme, protože naše batůžky přiletěly s námi, co víc si přát. Letiště je přímo ve městě a nemusíme nikam přejíždět, vezmeme batohy na záda vydáme se více do centra, kde se pokusíme najít nějaké ubytování. Zkoušíme Jeffrey´s Guesthouse, majitel je pro vlastence čecháčka zajímavý, vlastní totiž Škodovku Felicii. Nabídne pokoj pro 4 lidi za 150 TT$ s tím, že ho musí ještě uklidit. Žádný spěch a cvrkot tu neuvidíte, ale za 10min. je pokoj uklizený a my se můžeme přestěhovat .Při placení z ničeho nic stoupne cena z nepochopitelného důvodu na 250 TT$. Víme, že za takový pokoj je to hodně, ani my ani on nemáme chuť dohadovat cenu, a proto odcházíme. Zkoušíme to v okolí jako např. Stewart's Guesthouse nebo Rainbow resort a další, ale buď mají plno nebo tu už nikdo na recepci není, hodina je pro místní a pro práci nejspíš pokročilejší. Hledání pokoje, protože je víkend a místní již levnější možnosti ubytování zabrali o něco složitější. Nakonec skončíme v Surfside Hotelu, kde jsme za 275TT$ ubytováni v apartmánu č.20. s dobře vybavenou kuchyní, velkým pokojem, televizí… Následuje sprcha a hned uleháme...

London Gatwick
London Gatwick
Takový obr přistává také na malém Tobagu
Takový obr přistává také na malém Tobagu
Pokoj DeLuxe hotelu Surf Side
Pokoj "DeLuxe" hotelu Surf Side
Bazén hotelu Surf Side
Bazén hotelu Surf Side
05.březen 2006

Vstáváme před 7h. a po snídani z našich zásob vyrazíme, dostatečně namazáni kvalitním opalovacím krémem s vysokým faktorem, k moři za koupáním. Již od rána na nás dýchá příjemná a pohodová atmosféra Tobaga, kterou vytvářejí nejen místní lidé. Dojdeme, cestou lemovanou jedovatými stromy Macinella (Hippomane mancinella), které mají listy skoro jako naše hrušky, až ke vstupu Pigeont Pointu. Je tu budka s úředníkem, připadá si velmi důležitě a několikrát poukazuje na to, že oficiálně je vstup od 9h. Chvíli se ho snažíme ukecávat, že teď je nejlepší světlo na focení, ale nějak to na něj neplatí a opravdu nás tam nepustí. Pigeont Point patří asi k nejvíce fotografovaným plážím na Tobagu, a tak se může laik domnívat, že všechny pláže na Tobagu jsou takové, ale pravda je jiná... jsou jiné, ale také krásné. Společně s Canoe Bay patří mezi pláže, kde se vybírá vstupné. Jdeme tedy zatím do okolí a ochutnáme karibskou slanou vodu na jiné pláži spolu s několika dalšími místními. Zastavíme se ještě na pokoj, vezmeme si masku na potápění a pak se již jdeme podívat na Pigont Point. U brány platíme 36TT$ a na ruce dostáváme modré papírové voděodolné pásky. Skoro celý den strávíme krásné pláži s bílým pískem a tyrkysovou barvou moře a poznáváním okolí Bon Accord Lagoon. Přímo u pláže jsou stánky s předraženým občerstvením, půjčovny prken a výbavy na potápění. U jednoho stánku nakonec musíme zakoupit 1,5L vody za 16TT$, protože "voda došla" a do obchodu v centru se nechce. Po 16h. odcházíme zpět po pláži, dáme věci na pokoj a jdeme se projít po okolí. U Store Bay je hodně lidí na pláži a stánků s občerstvením, suvenýrů a vůbec to tu pěkně žije. Dojdeme se také podívat za Sandy point. Na letiště právě přistává letadlo a hned následně odlétá Tobago Express,a tak ho máme z první ruky…Pěkné, ale hlučné. Vracíme se již za tmy a než dojdeme na Airport road, komáři si na nás pěkně smlsnou, českou krev tu nemají každý den. Skoro všechny obchůdky jsou zavřené a tak si nakoupíme v Jimmy´s Mini Marketu hlavně vodu a nějaké zásoby (např. 5Lvody/13,5TT$; tuňák se zeleninou 7TT$; 400g špaget 3,5 TT$, 2x čokoládové mléko 8,5TT$, čaj 25 sáčků 6TT$, velká omáčka na těstoviny 13TT$…). Na hotelu si uvaříme večeři, abychom pokřtili naši kuchyň - dáme čaj :o) Provedeme zálohu fotek a následně plánujeme další místa, která navštívíme. Vedle hotelu probíhá karaoke party a z okna kuchyňky se nám naskytne možnost pozorovat velkou obrazovku s vystupujícími interprety. Okolo půlnoci uleháme…

Příjem je asi pořád dobrý...
Příjem je asi pořád dobrý...
Žena koupající se u Cocoreef resortu
Žena koupající se u Coco Reef resortu
Molo u pláže Pigeon Point
Molo u pláže Pigeon Point
Celkový pohled  na hlavní pláž Pigeon Point
Celkový pohled na hlavní pláž Pigeon Point
Martinka se schovává před sluníčkem
Martinka se schovává před sluníčkem
Pigeon Point
Pigeon Point
Pěkně čisté moře - Pigeon Point
Pěkně čisté moře - Pigeon Point
Rastafarián prodávající šátky
Rastafarián prodávající šátky
Sluníčko pěkně pálí
Sluníčko pěkně pálí
Glass Bottom Tour
Glass Bottom Tour
Racek odpočívá na palmě...
Racek odpočívá na palmě...
Vítr v plachtách
Vítr v plachtách
06.březen 2006

Vstáváme okolo 7h. , ale ještě do 8h. lenošíme v posteli. K snídani dojídáme nějaké sušenky a pak dojdeme do banky "zmnožit" naše úspory a vyměníme více jak polovinu peněz. Kurs je 6 TT$ za 1 US$ a místní měnu dostaneme v pěkně velkém balíčku… Cestou obhlížíme zastávky autobusu, ale nikde jízdní řád neobjevíme. Zabalíme si a na recepci se ptáme zda nemají potuchy, kdy jede autobus do Scarborough. Nikdo neví, veřejná doprava tu opravdu funguje a má svůj, pro nás evropany, nepochopitelný řád. Stoupneme si na hlavní ulici Milford a u zastávky autobusu raději stopneme neoficiální taxi. Jedná se o normální, nijak neoznačené auto s řidičem, které vozí lidi tam kam potřebují vždy mezi určitými městy. Cestou tedy nabereme a pak zase o kousek dál vyložíme nějaké ostatní lidi. Nakonec zůstaneme s jedním maníkem, který potřebuje někam k Hiltonu, neví přesně kam, a proto se zúčastníme okružní jízdy po celém areálu. Zajíždíme do hlídaného a rozlehlého Tobago Plantations, kde je celkem pěkné golfové hřiště. U brány se nevyhneme jednomu malému faux-pas, kdy jsme považováni za Hiltonské ovečky. Kdyby hlídač viděl naše batohy… Nakonec řidič místo najde a nás odveze (za 10TT$) do Scarborough na dočasné autobusové nádraží, protože to hlavní - na ulici Wilson x Post office - se předělává. Je kousek, asi 2 ulice od toho původního. Přijedeme jako naschvál asi 10min. poté, co odjel náš autobus do Castary a další má jet až ve 12:30h. Jdeme tedy do města hledat místo, odkud mají odjíždět Maxis Busy (soukromé autobusy), ale ani s velkou pomocí místních, hledané místo nenajdeme. Taxikáři nám nabízí odvoz za 100TT$, to ale nenarazili na ty správné bílé turisty. Po neúspěšném hledání se vrátíme zpět na autobusové nádraží, koupíme si lístky na autobus a čekáme a čekáme. Volné chvíle si krátíme pozorováním místních, zvláště jedna nás velmi zaujala… na nádraží přišla s krátkými vlasy, usedla na lavičku, vytála chomáč koupených chemlonových vlasů a začala strategicky a přesně dle řádu zaplétat - když jsme přijeli do cílového místa vystoupila kráska s dlouhými copánky… Před 12:30 se zastávky zaplnily autobusy, ve stejný čas totiž odjíždí najednou několik autobusů. Po počátečním chaosu a vykřikování kam který autobus jede, nakonec nasedneme do toho správného(10TT$) a odjíždíme s 15minutovým zpožděním v plně obsazeném autobuse. Asi máme dnes nějakou smůlu, ale po 10min. jízdy do kopce začne u řidiče něco hodně pípat a pár minut po tomto výstražném pískání zastavíme se zavařeným motorem. Musíme společně s ostatními čekat asi 50min. než přijede náhradní autobus. Až někdy okolo 14:40h. dorazíme do Castary. Martinka a batohy čekají u hlavní ulice a já se jdu podívat po okolí na možnost ubytování. Naturalist, Sea Level a mnoho dalších jsou obsazené nebo rezervované. Pomoc nám nabízí místní a volají svým známým a do jiných hotýlků, zda nemají volno a nemají drahé ubytko. Projdu ještě další 4 a opět nic nebo je to hodně drahé. Navštívím také Nature View Apartments, nabídnou apartmán za 270TT$ , po dohadování zlevní na 240TT$. Přece jenom ještě jednou zkusím najít něco levnějšího. Nějaký místní nám nabízí ubytování u sebe doma ale v jiné vesnici, což nebereme. Nakonec ještě zavolá Wolfovi (je původně z Berlína), který je majitel již jednou zmíněného a navštíveného Nature View Apartments a domluví nám cenu na 180TT$. Ihned se tam přesuneme, a jsme moc rádi, že po 1h. hledání ubytování, za velké pomoci místních, bydlíme. Hned se převlékneme a skoro běžíme dolů z kopce k moři, kde zůstáváme až do západu slunce. Když vidíme jaké ryby přivážejí rybáři, rozhodneme se podívat, kde bychom se dobře najedli. Je možnost si rybu přímo od rybářů koupit, ale nemáme na to pořádné ingredience, tak ať to za nás ukuchtí někdo jiný. Všechny 4 restaurace, které tu jsou, mají ještě zavřeno nebo ještě nevědí co přesně budou vařit podle úlovku, a proto si cestou zpět raději nakoupíme. Neradi bychom zůstali o hladu… Okolo půl osmé jdeme opět dolů a hned zamíříme do restaurace Marguarites, kterou jsme si předtím vyhlídli. Zde si dáme, poté co si pořádně ujasníme co vlastně mají, denní nabídku a to 2x velmi dobrou rybu s bohatou přílohou. Restaurace nemá licenci na prodej alkoholu, ale máme možnost využít sousední krámek. Restaurace je do posledního místečka (asi 20lidí) zaplněna cizinci a místní si občas také přijdou pro nějaké jídlo, které si zabalené a za poloviční cenu odnesou domů. Večeře byla velmi dobrá, ale také dost drahá (140TT$). Cestou zpět ještě nakoupíme pivo na večer a marmeládu na snídani. Po 23h. uleháme…

Ulice u přístavu ve Scarborough
Ulice u přístavu ve Scarborough
Dočasné autobusové nádraží v Scarborough
Dočasné autobusové nádraží v Scarborough
Místní žena čeká na autobus
Místní žena čeká na autobus
Při čekání než přijede náhradní autobus
Při čekání než přijede náhradní autobus
Místní děti vracející se ze školy - Castara
Místní děti vracející se ze školy - Castara
Nature Wiews Apartment - Castara
Nature Wiews Apartment - Castara
Kuchyňka apartmánu v Nature Wiews Apartment
Kuchyňka apartmánu v Nature Wiews Apartment
Ložnice apartmánu v Nature Wiews Apartment
Ložnice apartmánu v Nature Wiews Apartment

  Zpět na titulní stranu cestopisu o Trinidad a Tobago Zpět na titulní stranu Zpět na titulní stranu cestopisu o Trinidad a Tobago Následující strana cestopisu o Trinidad a Tobago Následující strana Následující strana cestopisu o Trinidad a Tobago
.:: © 2006 Martina Závorková & Pavel Světlík ::.